V posledních dnech jsem vedl několik konverzací typu
“Tož jak je v Londýně?”
“Tož dobrý.”
To je určitě ta nejnudnejší a nejméně informativní možná odpověď, tak se tímto velmi omlouvám všem, na které jsem ji použil. Bohužel jsem zatím nenašel žádnou lepší, která by byla dostatečně krátká. Pokud vás zajímají detaily, čtěte dál. Ale bacha, je to docela dlouhý.
Pokus o shrnutí faktů: Jsem v Lodnýně dva měsíce. Pracuju pro Atlas hub (díky Xofovi za trefné české pojmenování). Dělám nějaký programování, baví mě to, ale zatím tomu moc nerozumím. Pracovní prostředí je perfektní. Mimopracovní život zatím nic moc, ale lepší se to.
Atlas hub. Ilustrační obrázek.
Nechceš radši dělat něco užitečného?
Je to zvláštní, ale mám docela dost známých, jejichž huba ještě není v našem atlasu. Protože je to “ztráta času”. Hodně lidí v něm vidí jen prostředek na prokrastinaci.. A tak jsem si vyslechl otázky jako: Nechceš raděj dělat něco užitečného? Nechceš radši na PhD, dělat pořádný výzkum? A vůbec, nechceš dělat něco jinýho než informatiku, vždyť budeš celý život sedět u počítače!?! (Ta je babiččina oblíbená.) K tomu mám tři věci:
1) Ne. Teda jo, je to ztráta času, ale úplně stejně jako práce, jídlo, spánek a všechno ostatní. Záleží, co člověk v životě chce. Facebook je podle mě naopak časově nejefektivější způsob, jak zůstat v kontaktu s kamarády a zjistit, co je u nich nového. Ano, naše vztahy budou výrazně hlubší, když si nebudem jen lajkovat posty, ale občas spolu zajdem na pivo, ale to přece pořád můžem. Prostě – myslím si, že sociální sitě jsou užitečná věc.
2) Ne. O nějaký “výzkum” jsem zavadil v průběhu studia a nenadchl mě. Repsektuju lidi, který to baví a naplňuje, akorát mezi ně nepatřím. Výzkum, který jsem potkal, byl hodně teoretický – typu “vyzkoumáme tuhle blbost a pak se budem tvářit, že je to k něčemu dobrý”. Nejspíš existují i jiné odrůdy výzkumu (minimálně jsem slyšel o té, která se ani netváří, že to je k něčemu dobrý), ale život je krátký a nemám čas zkoušet všechno. A není to jen o aplikovatelnosti. Za ty dva měsíce tady jsem narazil i na několik zajímavých teoretických věcí, které jsou prostě moc nové na to, abych je potkal u nás na škole…
3) Ne. Mám k sezení u počítače i jiné aktivity, ale informatiku dělat chci. Když jsem na matematické soutěži, chci být lepší v matice. Když hraju badminton, šte mě, že nejsem tak dobrej jako ten týpek na druhý straně sítě. Když jdu na kytarovku, přeju si umět líp zpívat a hrát na kytaru. A vlastně to tak funguje úplně s čímkoli… Jenže den má jen 24 hodin a všechno to stojí čas. Informatika mě jednak baví, jednak mi jde a jednak je v dnešní době dost důležitá, tak mi to přijde jako dobrá volba. (A v jaké práci se jako nesedí u počítače?)
Ve zkratce – zrovna jsem si docela jistý, že tohle je to, co chci. Zatím mě to baví, učím se hafo věcí a mám pocit, že to dává smysl.
Jaký je Londýn?
Velký. Přeplněný. Drahý. Před odletem jsem se toho trochu bál. Lidi, dopravní zácpy, lidi, nekonečně linek metra, lidi. Ale je to dost v poho. Hlavní změny oproti Brnu:
Dojíždění. Mám to do práce 30-35 minut busem + metrem, což je mega hodně pro člověka, který to měl na střední dvě minuty a na výšce 10. Ve špičce je to až 50, protože musím čekat frontu na metro (občas se vejdu třeba až do pátého). Když nejezdí Picadilly line – naše linka metra (a jako že jí to poslední dobou moc nejde), tak je to extra legrace a může to být až 2 hodiny. Ale do práce si můžu jezdit kdy chci, takže cajk. Většinou při jízdě jen čumím do blba. Jediná škoda, že za oknem neubíhá krajina…
Furt se něco děje, zvlášť hafo kultury. Obecně, když si vyberu druh aktivity a den, tak to jde (např. chci badmintonový klub ve středu večer v mojí části Londýna). Zatím jsem měl teda zařizování a nových věcí až po krk, tak jsme toho zas tolik nepodnikali. Navíc ještě nemám moc mimopracovních kamarádů, tak je to takové trochu divné. Ale tak už jsme s Luckou byli na nějakých památkách/muzeích, chodíme každý týden na horostěnu, byl jsem na badmintonu. Našli jsme Puzzled Pint (link), což vypadá trochu jako šifrovačka v hospodě, tak to určitě ocheckujem. Nechci říct, že by se toho v Brně dělo málo, ale Londýn je prostě jiná liga.
Ceny. Měsíčník mě vyjde na víc, než v Brně ročník a cena bydlení je taky astronomická, i když máme minibyt. Ale tak zase mám docela rozumný plat, takže je to spíš jen nezvyk. Furt mám tendence to nějak přepočítávat, i když to vůbec nedává smysl, protože ty ceny ani poměrově vůbec nesedí. Při studiu jsem byl zvyklý žít docela nízkonákladově (pokud nepočítám letenky) a docela mi to vyhovovalo. Peníze jsou teda extrémně relativní věc, takže moje “nízkonákladově” může někomu připadat jako docela dost peněz, ale tak prostě – myslím, že bych neměl problém vyžít z běžného doktorantského stipendia (akorát bych musel přestat cestovat nebo mít nějaký další zdroj peněz na letenky). Teď moc nevím, co s těma zbylýma penězma budu dělat. Asi šetřit, ale to je takový divný, když pořádně nevím na co. Na bydlení, třeba, ale budu na to potřebovat milion korun, nebo milion liber?
Angličtina. Tím tu jako mluví. Telefoní hovory pořád moc nezvládám. Na každou větu se musím přeptat a i pak občas jen tuším, o čem že se jako bavíme. Teda záleží, native speakeři jsou překvapivě OK, ale indické a čínské přízvuky mě asi zabijou. Pořád mám pocit, že mě jazyk omezuje – umím předat informaci, ale často to nedokážu udělat tak, aby to vyznělo, jak chci. Snad teď budu vystaven dostatečnému množství angličtiny na to, aby se to zlepšilo…
Plány na dalších xyz let?
Nejsou. Plán na další rok je zůstat v Londýně, najít si mimopracovní kamarády a aktivity a zkusit se tam tak nějak zabydlet. Taky to nějak zkloubit s cestováním a zvyknout si na omezené množství dovolené. Pak si třeba aspoň budu umět představit, jaké by bylo žít tady dlouhodobě…
Tož ve zkratce: docela dobrý. Stačí? :-)
