Chtěl jsem napsat nějaké kecy o práci, ale ta se ještě teď dost mění, tak si to nechám na pozděj. Takže to bude o tom, jak se mi běžel půlmaraton! :-)
Víkend byl obecně dost v pohodě. V sobotu jsem byl hrát Frisbee v rámci jakési Silicon Valley Sports League. To má fungovat tak, že si firmy sestaví týmy a ty spolu pak soutěží v různých sportech. Reálně to vypadá spíš tak, že na každý sport přijde nějaká náhodná skupina lidí, nebo taky nikdo. My jsme měli hrát dva zápasy proti LinkedInu a Googlu, ale nikdo z nich tam nebyl včas… Organizátoři nám pak naštěstí sehnali nějaký jiný tým, ať si aspoň zahrajem, takže v pohodě. Pozděj se tam nakonec i objevili nějací týpci z LinkedInu, tak jsme hráli, dokud nás to bavilo a bylo to fajn.
V neděli jsem měl v plánu jít na půlmaraton. Přihlásil jsem se na něj spíš jen tak z legrace, abych měl motivaci běhat a vyzkoušel si jaké to je. Bohužel jsem si nevšim, že to začíná v neděli v 7.45 ráno kus na sever od Golden Gate bridge. Zhruba před týdnem mi poslali mailem nějaké detailnější info, tak už jsem si toho všim, ale nechtělo se mi to moc řešit… V pátek jsem začal vymýšlet, jak se tam tak dostat. Hromadná doprava je tady dost mizerná, v neděli ráno konrkétně žádná, takže tou to nešlo. Na kole je to 85 km, což není úplně na ranní projížku. Snažil jsem si domluvit carpoolování (tj. sharování auta s někým) – doporučovali to v tom mailu – ale diskuzi na jejich stránkách k tomuto tématu nikdo moc nečet, takže se nezadařilo.
Nakonec jsem jel v sobotu večer do SF a přespal tam u Hynka. Od něj to pak bylo necelých 20km, což už se dalo ráno zvládnout na kole. Vstával jsem v 5.40 abych to stihl, takže jsem naspal značně suboptimálních 5 hodin. Po cestě jsem se samozřejmě několikrát ztratil, takže jsem pak musel docela makat a navíc jsem si pak ani nestih ulovit nic k snídani :-( Na druhou stranu jsem to stihl a dostal jsem tričko :-) Půlmaratonců nás bylo něco jako 250, takže to byl na startu docela dav.
Trať byla zvláštní tím, že nebyla úplně po rovině. Prvních pár mil to bylo přímo do kopce, že tam až byly schody. Fakt jsem se snažil to vyběhnout a nepřejít do chůze, ale úplně to nešlo, protože tam byla taková rychle se pohybující fronta. Nejspíš bych to stejně nezvlád, ale aspoň se můžu na co vymluvit… Pak už to šlo přes kopce dolů nahorů dolů nahoru a tak, rovnika spíš vyjímečně. Úplně jsem s lásko vzpomínal na běhání po pobřeží. Ke konci už jsem ty kopce nahoru chodil všechny, protože jsem stejně nedokázal běžet rychlej, než jsem je šel (předešel jsem jednoho člověka, který dělal že běží, joohoo). Celk0vé stoupání bylo 750 výškových metrů. Doběhl jsem v čase 2:04, což je spíš dost slabší, ale tak aspoň jsem se úplně nezničil. Pak jsem vesele nasedl na kolo a jel 20km zpátky na vlak domů :-)
Cesta zpátky přes Golden Gate Bridge nebyla žádná legrace. Mají to chytře vymyšlené, jedna strana je otevřená jen pro cyklisty a druhá jen pro pěší, ale bohužel to moc nepomáhá. Cyklistů tam byly všude davy a navíc jim zřejmě nikdo nevysvětlil, že se na tom kole má jezdit, takže tam postávali vprostřed cesty s foťákem v ruce a cvakali na všechny strany…
